Skip to main content

Společné jmění manželů a odpovědnost manželů za dluhy

Dnes je již všeobecně známo, že od ledna letošního roku nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který nahradil zákon č. 40/1964 Sb. Nový občanský zákoník navazuje na právní tradice z 30. let, inspiruje se právem evropských západních zemí, vrací se k člověku, k přirozenému pojetí práva. Mnohé oblasti upravuje podrobněji, popisuje více situací, které se v praxi mohou objevit. Podívejme se nyní, jaké možnosti mají manželé, pokud si chtějí upravit společné jmění odchylně od zákonného režimu a jak je to s jejich odpovědností vůči třetím osobám.

Společným jměním manželů (SJM) je v podstatě vše, co manželé za trvání manželství nabyli. Nepatří do něj pouze věci osobního charakteru, věci a hodnoty nabyté darováním, děděním, odkazem, náhradou nemajetkové újmy, dispozicí s výhradním majetkem manžela a věci a hodnoty získané náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu výhradního majetku jednoho z manželů.
Součástí společného jmění manželů jsou i dluhy, které kterýkoli z manželů za trvání manželství nabyl, kromě těch, které se týkají majetku, jenž náleží jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo dluhů, jež převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních potřeb rodiny. Dluhy vytvořené při běžném životě manželů jsou tedy většinou dluhy společné, což nemusí představovat zásadní problém, pokud se manželé chovají zodpovědně. Jinak je tomu ovšem v situaci, kdy je jeden z manželů tzv. rizikový. Může se jednat například o manžela, který podniká, případně o manžela, který je závislý na hracích automatech či alkoholu, nebo o manžela finančně i jinak nezodpovědného, který se zadlužuje, aniž by půjčky splácel.

Již občanský zákoník platný do konce roku 2013 umožňoval, aby si manželé smluvně formou notářského zápisu rozsah společného jmění upravili, a Nový občanský zákoník tyto možnosti zachovává. Manželé tak mohou své jmění rozšířit nebo zúžit, případně vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

V případě rozšíření mohou do společného jmění patřit i věci, které např. jeden z manželů nabyl ještě před uzavřením manželství. Naopak zúží-li manželé společné jmění, věci, které by do něho jinak spadaly, budou manželé nabývat do svého výlučného vlastnictví. Výhrada vzniku společného jmění až ke dni zániku manželství znamená, že při uzavření manželství společné jmění nevznikne a vznikne až v okamžiku zániku manželství. Jeho obsahem bude majetek nabytý manžely za trvání manželství, ovšem pouze za předpokladu, že v den zániku manželství je stále ve vlastnictví jednoho z manželů.

Nový občanský zákoník rozšiřuje možnosti ještě o režim oddělených jmění, což znamená, že cokoli jeden z manželů nabude, získává do svého výlučného vlastnictví, přičemž s majetkem může volně nakládat, aniž by potřeboval souhlas druhého manžela.

Společné jmění manželů lze na návrh jednoho z manželů zrušit nebo zúžit i soudně, je-li pro to závažný důvod. Závažným důvodem je skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, dále, že manžela lze považovat za marnotratného a také to, že manžel podstupuje opakovaně nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno i to, že manžel začal podnikat nebo se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.

Aby byla úprava manželského majetkového režimu účinná vůči třetím osobám (v praxi to bývají většinou věřitelé), je třeba nechat zapsat smlouvu do veřejného seznamu, který vede Notářská komora. Do seznamu se zapisují i změny v režimu SJM, o kterých bylo rozhodnuto soudem.

Mohlo by se zdát, že manžel může úpravou SJM eliminovat riziko, které pro něj představuje jednání druhého manžela na poli finančním a ochránit tak svůj majetek. Není to ale, bohužel, tak jednoduché. Na vině je novela občanského soudního řádu a exekučního řádu, která umožňuje vymáhat dluhy jednoho z manželů ze společného jmění manželů, aniž by se muselo přihlížet k úpravě rozsahu společného jmění. Tzn. - dospěje-li proces vymáhání dluhů až do fáze exekučního řízení, lze vymáhat ze společného jmění manželů, jako by nebylo nijak upraveno. Ke smlouvám o úpravě SJM se obvykle nepřihlíželo ani v minulosti, nově se však v exekučním řízení nepřihlíží ani k rozhodnutí soudu o zúžení nebo zrušení společného jmění.

Novela občanského soudního řádu a exekučního řádu tím reagovala na situace, kdy bylo SJM zúženo soudem z důvodu podnikání jednoho z manželů. Podnikající manžel čerpal úvěry, za které druhý manžel pořizoval majetek, který oficiálně patřil pouze jemu, ve skutečnosti jej ale užívali oba manželé. Věřitelé však mohli žalovat pouze manžela, který dluhy vytvořil a který byl zpravidla nemajetný. Majetek druhého z manželů nebylo možné k uspokojení těchto závazků použít.

Možnost postihnout majetek ve společném jmění lze navíc nově nejen pro dluhy vzniklé jednomu z manželů za trvání manželství, ale i pro dluhy vzniklé před uzavřením manželství!

Podle dřívější právní úpravy bylo možné postihnout společné jmění manželů pouze pro vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství. Jakmile dlužník vstoupil do manželství s dluhy, bylo možné je vymáhat pouze z jeho výlučného majetku, nikoli z nově vznikajícího společného jmění.

Alespoň částečnou ochranu manželů, jejichž protějšek je zadlužený, by podle občanského zákoníku měla představovat možnost projevení nesouhlasu takto dotčeného manžela vůči věřiteli. § 732 NOZ říká: „Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno (…).“

Jakmile se tedy dotyčný o dluhu dozví, což bývá často až po nařízení exekuce, měl by věřiteli dát bez zbytečného odkladu najevo, že o závazku vůbec nevěděl a nemohl s ním tedy dát souhlas. Poté by měla být exekuce vedena jen na tu část společného jmění manželů, jakoby došlo k vypořádání SJM, tedy zhruba na jeho polovinu. Do stejné výše lze SJM postihnout i pro dluh jednoho manžela vzniklý před uzavřením manželství, v případě povinnosti platit výživné nebo pro dluh z protiprávního činu jednoho z manželů.

Dopad současné právní úpravy na rozpad manželství nebo záměr do manželství raději nevstupovat je v dnešní době nepochybný. Oproti tomu pro věřitele je změna jednoznačně pozitivní, neboť možnost vymáhání pohledávek se pro ně zefektivňuje. Zajistit dostatečnou ochranu věřitele a zároveň i osob, kterým připravil manžel nemilé překvapení, je oříšek, který čeká na rozlousknutí. Je otázkou, čím nás zákonodárci v budoucnu překvapí.

Občanská poradna Proxima Sociale o.p.s.

http://www.praha12.cz/spolecne-jmeni-manzelu-a-odpovednost-manzelu-za-dluhy/d-35814