Zaměstnavatel nemůže dát zaměstnanci výpověď kdykoli. Zákoník práce stanoví situace, kdy se zaměstnanec nachází v tzv. ochranné době a zaměstnavatel mu až na zákonné výjimky nesmí vypovědět pracovní smlouvu. Typicky se jedná o pracovní neschopnost, těhotenství nebo čerpání mateřské či rodičovské dovolené.
Kdy platí ochrana před výpovědí? Jak se můžete bránit proti neoprávněnému ukončení pracovního poměru? A co když vám zaměstnavatel vypoví pracovní smlouv ještě před vznikem pracovní neschopnosti?
Kdy zaměstnavatel nesmí dát výpověď
Zákaz výpovědi od zaměstnavatele platí především v době, kdy:
- je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti nebo mu byla nařízena karanténa,
- je zaměstnankyně těhotná,
- zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou,
- zaměstnanec čerpá otcovskou dovolenou,
- zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou,
- zaměstnanec poskytuje dlouhodobou péči blízké osobě nebo za zákonných podmínek ošetřuje či pečuje o dítě mladší 10 let,
- je zaměstnanec pracující v noci dočasně zdravotně nezpůsobilý k noční práci.
Ochranná doba se vztahuje také na některé další méně časté situace, například na výkon vojenského cvičení nebo dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné funkce.
Výpověď během pracovní neschopnosti
Jedním z nejčastějších případů ochranné doby je dočasná pracovní neschopnost.
Pokud je zaměstnanec například nemocný nebo se léčí po úrazu, zaměstnavatel mu zpravidla nemůže během pracovní neschopnosti doručit platnou výpověď.
Výjimkou je situace, kdy si zaměstnanec pracovní neschopnost úmyslně přivodil nebo vznikla jako bezprostřední následek opilosti či užití návykových látek.
Co když dostanete výpověď ještě před pracovní neschopností
Jiná situace nastává, pokud vám zaměstnavatel doručil výpověď ještě před začátkem ochranné doby.
Pokud by výpovědní doba měla skončit například během pracovní neschopnosti, ochranná doba se do ní zpravidla nezapočítá. Zbývající část výpovědní doby doběhne až po skončení ochranné doby.
Zaměstnanec však může zaměstnavateli oznámit, že na daném „prodloužení pracovního poměru“ netrvá.
Kdy může zaměstnavatel dát výpověď i v ochranné době
Zákoník práce stanoví několik výjimek z ochranné doby. Podle okolností může jít například o situaci, kdy:
- se zaměstnavatel nebo jeho část ruší,
- se zaměstnavatel nebo jeho část přemisťuje,
- existuje důvod, pro který by bylo možné pracovní poměr okamžitě zrušit,
- zaměstnanec porušil své pracovní povinnosti, které mu vyplývají z právních předpisů (např. BOZP či porušení léčebného režimu dočasné pracovní neschopnosti).
Jinými slovy se jedná o organizační důvody na straně zaměstnavatele a porušení povinností zaměstnancem.
Ne všechny výjimky lze však uplatnit vůči každému zaměstnanci. Zvláštní ochrana platí zejména pro těhotné zaměstnankyně a zaměstnance čerpající mateřskou, otcovskou nebo rodičovskou dovolenou.
Výpověď ze strany zaměstnance
Zákonná ochrana se týká především výpovědi ze strany zaměstnavatele. Neznamená to, že zaměstnanec nemůže během ochranné doby ukončit pracovní poměr ze své vůle.
Zaměstnanec tedy může:
- dát zaměstnavateli výpověď,
- uzavřít se zaměstnavatelem dohodu o ukončení pracovního poměru.
Stejně tak pracovní poměr na dobu určitou skončí uplynutím sjednané doby, a to bez ohledu na zákonnou ochranu zaměstnance.
Jak se bránit proti neoprávněné výpovědi
Pokud vám zaměstnavatel doručil výpověď například během pracovní neschopnosti, těhotenství nebo rodičovské dovolené, neznamená to automaticky, že je výpověď platná.
Důležité je především:
- z jakého důvodu jste výpověď obdrželi,
- zda jste se nacházeli v ochranné době,
- či se na danou situaci nevztahuje některá ze zákonných výjimek.
Pokud máte pochybnosti o platnosti výpovědi, je vhodné situaci řešit co nejdříve. Neplatnost skončení pracovního poměru je totiž nutné namítnout u soudu ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.
Datum publikace: 3. 9. 2026
Autor: Klára Málková