Přísnost na chudší lidi jako řešení sociálních problémů nefunguje

Kdo nepracuje, ať nejí. Tohle staré biblické přísloví, mimochodem velmi oblíbené v dobách komunismu, je znovu citováno v souvislosti s reformou sociálních dávek, kterou již poslanci poslali do Senátu. Avizované zpřísnění výplaty sociálních dávek tak zapadá do toho, jak lidé sociální dávky a hlavně jejich „pobírače“ často vnímají.  Jako nepracovité lidi a lidi, kteří se práce štítí. Máme přece nízkou nezaměstnanost, takže by práci snadno našli. Je to pohled logický, v drtivé většině případů však nesprávný.

Sociální pracovníci, kteří pracují v občanských poradnách sdružených v Asociaci občanských poraden, se ve své každodenní praxi setkávají se zcela jinými příběhy. Problémy lidí na společenském dně ani zdaleka nejsou způsobovány neochotou či dokonce odporem k práci. Jen za nepříznivých okolností, v nichž se ne vlastní vinou ocitli, pracovat nemohou, nebo pracují, ale ze mzdy, která kvůli různým fíglům zaměstnavatelů nedosahuje ani minimální úrovně, neuživí sebe ani rodinu.

Pro ilustraci zmíněného problému lze uvést případ klientky, která pečuje celodenně o nemocnou čtyřletou dceru. Dcera nemůže vzhledem k rozsáhlému onemocnění navštěvovat mateřskou školku, takže maminka nemá možnost nastoupit do řádného zaměstnání. Rodina obývá byt o velikosti 40m2, kde nájem včetně poplatků činí 15.236 Kč a žije z Přídavku na dítě a z Příspěvku na péči pro závislost 2. stupně – celkem 8.500 Kč. Aby přežila, pracuje v podstatě na černo z domova za méně než minimální mzdu. 

Pro pád na sociální dno velmi často platí, že se jedná o kombinaci více nepříznivých faktorů. Zdravotní potíže či problémy v rodině snadno přerostou v dluhy a následují problémy s bydlením a v zaměstnání. Z našich zkušeností bohužel vyplývá, že na počátku je mnohdy  pomalý a nepružný systém sociálních dávek. Proces přiznání jakékoliv sociální dávky často trvá velmi dlouho, dlouhé bývají i prodlevy ve vyplacení dávky již přiznané, což se pak negativně projeví na klientově situaci.

Klienti se dostávají do skluzu s platbami nájemného a následně jim vzniká dluh na nájmu a službách po dobu jednoho až dvou čtvrtletí. A díky tomu pak již nemohou žádat o příspěvek na bydlení na nové čtvrtletí. Jedná se o začarovaný kruh, z něhož se sociálně slabí neumí sami vyprostit. Mnohým pak již z těchto důvodů hrozí neprodloužení nájmu nebo soudní vystěhování. Těmto klientům občanské poradny pomáhají podáním žádostí o finanční výpomoc do nejrůznějších nadací, které suplují pomoc státu.

Zneužívání sociálních dávek jistě existuje a nelze nic namítat proti tomu, pokud se stát snaží proti němu zasáhnout. Bohužel však mnohdy platí, že spíše než reálný problém, se jedná o oblíbené politické téma, na němž někteří politici populisticky demonstrují svoje odhodlání zatočit s příživníky. Opakované a systémové problémy, se kterými se v poradnách setkáváme, však  někdy zůstávají stranou zájmu. Jejich řešení, které by zabránilo propadu lidí na sociální dno, by přitom ušetřilo státu na dávkách mnohem víc.

Článek je vydán v rámci projektu „Rozvoj a medializace Asociace občanských poraden“ financovaného Úřadem vlády České republiky z dotačního programu Podpora celostátních mezioborových sítí nestátních neziskových organizací 2025.